Lidé po celém světě využívají narativní umění jednak jako prostředek pro uchovávání informací o lokálních morálních normách, které koordinují sociální soužití, ale zároveň i jako nástroj pro jejich kritiku a překračování. Vědecká literatura nicméně narativní umění často zmiňuje pouze mimoděk, aniž by se mu do hloubky věnovala. Horský proto vytvořil interdisciplinární a integrativní přístup k roli narativního umění při získávání morálních informací.
V první části článku Horský tvrdí, že narativní umění hraje důležitou roli při tvarování morálních názorů jeho příjemců. V druhé části analyzuje americkou rapovou hudbu jakožto jeden z typů současného narativního umění. Argumentuje, že díky své masivní popularitě, opakovanému poslechu a využívání několika transmisních biasů je rapová hudba obzvlášť plodným předmětem pro bádání o kulturním přenosu hodnotových systémů skrze narativní umění.
Článek můžete nalézt na:
https://brill.com/view/journals/jocc/22/3-4/article-p264_5.xml
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
