Evoluční přístupy naznačují, že lidé mohou ostatním prostřednictvím kolektivních rituálů komunikovat svůj závazek vůči komunitě a jejím hodnotám. Oproti dřívějším výzkumům, které se soustředily na individuální a kolektivní úrovně rituální signalizace, se výzkumný tým během terénního experimentu na Mauriciu zaměřil na vliv socio-enviromentálních faktorů na typ rituální signalizace.
Na případě tamilského kolektivního rituálu Thaipusam Kavadi výzkumníci zjistili, že rozdíly ve společenském postavení systematicky ovlivňují způsob, jakým lidé rituálně signalizují. Lidé s nižším společenským postavením signalizovali především pomocí tělesné námahy a bolesti (například množství piercingů), zatímco lidé s vyšším společenským postavením signalizovali pomocí většího kavadi (oltáře nesené na ramenou během procesí), které implikuji finanční spíše než tělesné náklady. Výsledky tak ukazují, že sociální hierarchie klade na účastníky rituálů odlišné požadavky, a účastníci dle nich upravují své signalizační strategie.
Článek můžete nalézt na:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1090513821000593
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
