Poutě jsou všudypřítomné v sekulárních i náboženských kulturách. Současně jsou s podnikáním těchto cest spojeny značné náklady, jako jsou zdroje, čas a energie. Výzkumnou otázkou Radimovy práce je, proč poutní cesty jako kulturní instituce vůbec existují. Při hledání odpovědi na tuto otázku práce vychází z teorie nákladné signalizace náboženství, která předpokládá, že nábožensky založení lidé upřímně signalizují svůj závazek k systému přesvědčení a hodnot tím, že se účastní nákladných rituálů předepsaných konkrétní náboženskou tradicí.
Vzhledem k tomu, že náboženské tradice předepisují normy a hodnoty, kterými se řídí mezilidské chování, nákladné signály poskytují (v podobě rituálů) strategickou informaci o závazku jedince k těmto normám a v důsledku toho i k poctivému zacházení s ostatními souvěrci. Radim proto zkoumá, zda poutě mohou fungovat jako nákladný signál závazku ke skupinovým normám. Nejprve pojem poutě definuje způsobem, který umožňuje zacházet s poutěmi jako s kulturní institucí odlišitelnou od jiných forem lidského cestování, jako je dálkový obchod nebo válka. Poté Radim rozvádí teorii poutnictví vycházející z předchozích modelů nákladné signalizace a zaměřuje se na tvrzení, že poutnictví je nákladné chování neodmyslitelně spjaté s normativními kulturními systémy. Nakonec v disertační práci testuje proximátní hypotézy odvozené z rozpracovaného modelu na případové studii poutě do Santiaga de Compostela. V případové studii Radim ukazuje, že náklady, jako je námaha a nepohodlí, rezonují mezi poutníky a hrají roli v konstruování jejich poutnické identity. Tři online experimenty se španělskou populací navíc naznačují, že poutníci jsou vnímáni jako důvěryhodnější než ne-poutníci a poutníci na dlouhé vzdálenosti více než poutníci na krátké vzdálenosti. Výsledky Radim interpretuje jako podporu pro teorii nákladné signalizace poutnictví. V závěru však upozorňuje, že tato evidence je počáteční, vztahuje se k jedné pouti a poskytuje pouze přibližné porozumění funkce poutě. Celkově práce ukazuje, že poutě mohou být v dnešní době adaptivní jako signál důvěryhodnosti, ale empirická otázka, zda se poutě vyvinuly jako mechanismus zvyšující spolupráci, je ponechána pro budoucí zkoumání.
Dizertační práci můžete nalézt na:
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
