Poutě jsou všudypřítomné v sekulárních i náboženských kulturách. Současně jsou s podnikáním těchto cest spojeny značné náklady, jako jsou zdroje, čas a energie. Výzkumnou otázkou Radimovy práce je, proč poutní cesty jako kulturní instituce vůbec existují. Při hledání odpovědi na tuto otázku práce vychází z teorie nákladné signalizace náboženství, která předpokládá, že nábožensky založení lidé upřímně signalizují svůj závazek k systému přesvědčení a hodnot tím, že se účastní nákladných rituálů předepsaných konkrétní náboženskou tradicí.
Vzhledem k tomu, že náboženské tradice předepisují normy a hodnoty, kterými se řídí mezilidské chování, nákladné signály poskytují (v podobě rituálů) strategickou informaci o závazku jedince k těmto normám a v důsledku toho i k poctivému zacházení s ostatními souvěrci. Radim proto zkoumá, zda poutě mohou fungovat jako nákladný signál závazku ke skupinovým normám. Nejprve pojem poutě definuje způsobem, který umožňuje zacházet s poutěmi jako s kulturní institucí odlišitelnou od jiných forem lidského cestování, jako je dálkový obchod nebo válka. Poté Radim rozvádí teorii poutnictví vycházející z předchozích modelů nákladné signalizace a zaměřuje se na tvrzení, že poutnictví je nákladné chování neodmyslitelně spjaté s normativními kulturními systémy. Nakonec v disertační práci testuje proximátní hypotézy odvozené z rozpracovaného modelu na případové studii poutě do Santiaga de Compostela. V případové studii Radim ukazuje, že náklady, jako je námaha a nepohodlí, rezonují mezi poutníky a hrají roli v konstruování jejich poutnické identity. Tři online experimenty se španělskou populací navíc naznačují, že poutníci jsou vnímáni jako důvěryhodnější než ne-poutníci a poutníci na dlouhé vzdálenosti více než poutníci na krátké vzdálenosti. Výsledky Radim interpretuje jako podporu pro teorii nákladné signalizace poutnictví. V závěru však upozorňuje, že tato evidence je počáteční, vztahuje se k jedné pouti a poskytuje pouze přibližné porozumění funkce poutě. Celkově práce ukazuje, že poutě mohou být v dnešní době adaptivní jako signál důvěryhodnosti, ale empirická otázka, zda se poutě vyvinuly jako mechanismus zvyšující spolupráci, je ponechána pro budoucí zkoumání.
Dizertační práci můžete nalézt na:
Jana Nenadalová, Piotr Szymanek (Jagellonská univerzita) a Neil Van Leeuwen (Georgia State University) pro svou studii ve virtuální realitě získali grant od Open Science of Religion initiative (s podporou nadace Johna Templetona).
Ve své práci nazvané “Wu-Tang Is for the Children”: The Cultural Transmission of Moral Norms Through Narrative Art studoval kulturní transmisi morálních norem, a to v rámci americké rapové hudby.
