Ohrožení v lidech obecně vyvolává tendenci pomáhat ostatním členům skupiny. Mezinárodní tým vedený Martinem Langem experimentálně testoval vliv meziskupinové hrozby a přírodní hrozby na proces formování soudržných skupin v kulturách Brazílie, Japonska, Mauriciu, Nového Zélandu, Singapuru a Španělska.
Autoři výzkumu použili inovativní sociometrická zařízení, pomocí kterých měřili aktivitu, blízkost mezi jedinci či jejich vzájemné zrcadlení pohybu ve čtyřčlenných skupinkách během úkolu, který byl zaměřený na řešení příslušné hrozby. Lang a kol. ukazují jak mezikulturní variaci v procesech formování soudržných skupin, tak i efekt obou hrozeb. Ženy i muži reagovali na hrozbu přírodní katastrofy zvýšenou soudržností a aktivitou, avšak na meziskupinovou hrozbu v podobě terorismu reagovali pouze muži. Výsledky jsou v souladu s předchozími teoriemi, které poukazují na fakt, že mezi skupinový konflikt je většinově výhradou mužů a zároveň ukazují, jak různé hrozby ovlivňují podvědomé behaviorální procesy, které pomáhají budovat soudržné skupiny.
Článek můžete nalézt na:
https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/13684302211016961
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
