Jak lidé popisují efekty dlouhodobé vizuální deprivace? Jaké zvláštní zkušenosti popisují a jak jsou tyto zkušenosti spojeny—nebo utvářeny— jejich osobním a kulturním kontextem? Jaká je role průvodců terapií tmou jako autoritativních osob vzhledem k formě a celému procesu terapie?
Janin projekt se v teoretickém rámci prediktivního vyhodnocování zaměří na kvalitativní terénní výzkum náboženských zkušeností spojených s kulturním kontextem „alternativní spirituality“. „Duchovní zkušenost“ jako zvláštní druh náboženské zkušenosti bude používat pro popis prožitků, které jsou zeširoka kultivované a vysoce ceněné v kontextu současné alternativní spirituality.
Pro kognitivní výzkum náboženské zkušenosti je stěžejní studovat efekty dlouhodobé senzorické deprivace zasazené do jejich původního kulturního kontextu, protože tak lze produktivně adresovat možné nedostatky jak vzhledem k teorii prediktivního vyhodnocování náboženské zkušenosti, tak k praxi experimentálního výzkumu.
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
