Přestože dotazníková „self-report“ měření bývají obecně kritizována pro svou nepřesnost kvůli zkreslení vzpomínek respondentů či kulturním očekáváním, jsou rozšířenou metodou, jak kvantifikovat účast na rituálech, například chození do kostela. John Shaver, Thomas White, Patrick Vakaoti a Martin Lang proto během osmiměsíčního pozorování ve vesnici na Fidži měřili, jak výsledky dotazníkové metody korelují s výsledky získanými pozorováním rituální účasti lokální populace.
Ukazuje se, že dotazníková „self-report“ měření nepredikují účast na rituálech meřenou pomocí pozorování, přičemž rituální účast je nadhodnocována především těmi, kteří se nemůžou účastnit kvůli rodičovským povinnostem. Dále se ukázalo, že pozorovanou rituální účast nejlépe predikovala hodnocení jedincovy religiozity ostatními lidmi ve vesnici.
Článek můžete nalézt na:
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0257160
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
