Vnější socio-kulturní vlivy jako je tradice, původ a společenský nátlak nebo hluboce držené osobní postoje soustředěné kolem zbožnosti, vděčnosti, nebo duchovních prožitků se často vztahují k motivaci pro účast na rituálech. Lidé mohou mít pro provádění rituálů nicméně i pragmatické motivace, například potřebu získat ochranu, blahobyt a společenské vyžití, nebo mohou vidět rituály jako prostředky pro naplnění svých tužeb. Proč se lidé rozhodují provádět konkrétní rituály, obzvlášt když jsou některé rituály mnohem nákladnější než jiné?
Terénní výzkum provedený Maněm a Xygalatasem naznačuje, že klíčovým kognitivním faktorem může být to, jak lidé vnímají účinnost rituálu. Naznačují, že lidé vyhledávají rituály, které pro své potřeby a očekávání považují za odpovídající (vzhledem k jejich struktuře a záměru) a přiměřené (vzhledem k jejich nákladnosti). Na základě šesti reprezentativních případů autoři vykreslují tuto snad až smluvní logiku rituálních aktů pomocí konceptu slibu, který je podstatný pro největší náboženské rituály tří indických komunit na Mauriciu.
Článek můžete nalézt na:
https://www.sav.sk/journals/uploads/06301943SN.2022.2.18.pdf
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
