Často se má za to, že násilné meziskupinové konflikty jsou řízeny dominantními vůdci, kteří nutí ostatní, aby se chovali agresivně vůči nepříteli. Ve hře však mohou být další evoluční mechanismy, které se týkají agrese, kulturního učení a lidské kooperativní a koaliční psychologie, které mohou k takovému vývoji přispět. Dan ve své dizertaci tvrdí, že prestiž a projevy zvyšující důvěryhodnost jsou motivačními cestami k meziskupinové agresi prostřednictvím obdivu, čímž obcházejí nutnost sociálního nátlaku.
Zatímco konvenční přístupy ke studiu vůdčích osobností během meziskupinových konfliktů se soustředí na dominantní jedince (kteří ostatní nutí do agresivního chování) a na jejich nezbytnost během krizí (protože jejich rozhodnost údajně dosahuje potřebných výsledků), tyto přístupy opomíjejí další cesty, které jsou dostupné utrasociálnímu lidskému druhu. Na základě evolučních teorií agrese, kulturního učení, a lidské kooperativní a koaliční psychologie Dan testoval roli prestiže a důvěryhodnost zvyšujících projevů, pomocí kterých lze motivovat meziskupinovou agresi skrze obdiv—bez donucování. Ve čtyřech empirických studiích, které využívají laboratorní a přirozené experimenty, ukazuje, že když nepřátelské vztahy mezi skupinami vytvoří poptávku po agresivním chování vůči nepřátelské skupině, lidská psychologie přesměruje vnímání parochiální agrese z dominantní na prestižní, čímž dokáže inspirovat účast na meziskupinové agresi dobrovolně. Dan rovněž ukazuje, že nákladné signály komunikované během kolektivních rituálů a víra v moralizující bohy ovlivňují reputaci parochiálních agresorů, čímž je dále podpořen vnitřně-skupinový přenos meziskupinové agrese.
Celou dizertační práci můžete nalézt na:
https://is.muni.cz/th/ic7nd/The_transmission_of_intergroup_aggression.pdf
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
