Zvýšená prosocialita vyvolaná úžasem z monumentů či ceremonií byla v dřívějších studiích vysvětlována pomocí pocitu umenšení významnosti a potřeb jedince, kdy se člověk cítí být malou součástí větších celků. S důrazem na vliv kulturního kontextu a s využitím behaviorálních měření prosociality autorky a autoři studie otestovali, zda úžas zvyšuje prosocialitu i na vzorku české populace.
Oproti studiím provedeným na populaci USA—založených zejména na hypotetických scénářích—zjistili, že v české populaci úžas prosocialitu snižoval. Opačný efekt může být vysvětlen tím, že úžas v české populaci zvyšoval motivaci trávit čas činnostmi, které jsou pro jedince smysluplné, nikoli předepsanými a monotónními prosociálními úkoly. Výsledky tak naznačují, že emoce úžasu může mít v různých kulturách na lidské chování různé efekty, a doposud dominantní modely vystavěné na základě studií provedených v USA nelze globálně generalizovat.
Článek můžete nalézt na:
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/2153599X.2021.1940254
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
