Přestože motorická synchronizace hraje důležitou roli pro kooperaci a kohezi v malých skupinách, ve velkých anonymizovaných skupinách může naopak jedince svádět k morálnímu pokrytectví ve prospěch menší podskupiny. Takovéto pokrytectví Radim, Radek a Martin zkoumali pomocí experimentu, ve kterém manipulovali mírou synchronizace.
Jejich data ukazují, že participanti vysoce synchronizovaní s výzkumníkem posuzovali jeho morální prohřešek mírněji, přičemž tento efekt byl mediován pocitem, že jsou součástí stejné skupiny jako výzkumník. Podle Radima, Radka a Martina může tento efekt pomoct vysvětlovat nepotismus a trafikanství, protože kooperace a koheze vznikající tváří v tvář v rámci menších skupinových jednotek může podrývat kooperaci ve větších skupinách. Uvažují, že pro to, aby kooperace fungovala v rámci větších skupin, je třeba tyto „kmenové“ mechanismy asociovat se sdílenými a emocionálně nabitými symboly, které v širší skupině nabízejí například moralizující bohové, státní ideologie či sociální instituce.
Článek můžete nalézt na:
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
