Bronislaw Malinowski před více než stoletím tvrdil, že rituální chování snižuje úzkost vyvolanou obavami z nekontrolovatelných hrozeb. Martin Lang a Jan Krátký (společně s Dimitrisem Xygalatasem) tuto myšlenku experimentálně otestovali v maráthské komunitě na Mauriciu a své výsledky právě publikovali v monotematickém čísle „Ritual renaissance: new insights into the most human of behaviours” prestižního časopisu Philosophical Transactions of the Royal Society B.
Za použití „public speech paradigm“ ve své studii zjistili, že participantky, které se se stresem vyrovnávaly pomocí rituálu prováděného v chrámu vykazují nižší vnímanou a fyziologickou úzkost než participantky, které relaxovaly v nenáboženském prostoru. Autoři v článku také rozebírají, jak by se tato linie evolučního výzkumu rituálu mohla dále rozvíjet.
Článek můžete nalézt na: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rstb.2019.0431
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
