Dřívější výzkum ukazuje, že náboženské rituály mohou sloužit jako důležité signály ukazující oddanost skupině a ochotu kooperovat. Různým pozorovatelům mohou nicméně signály přinášet různé informace. Výzkumný tým proto zjišťoval, jestli účast na (extrémních) náboženských rituálech může být rovněž viděna jako signál partnerské kvality. Na Mauriciu se ptali mladých a neprovdaných tamilských žen a rodičů, jak by na seznamce hodnotili profily mladých mužů, když by si (pro svou dceru) měli vybrat krátkodobého partnera a manžela.
Profily, které měly na pozadí fotografií indicie o účasti na rituálech, měly větší šanci, že budou vybrány, ačkoliv pro mladé ženy pouze v případě manželství. Pro rodiče rituální účast mladých mužů zvyšovala jejich vhodnost jak pro krátkodobé, tak manželské vztahy s jejich dcerami. Fotografie, které se vztahovaly k extrémnějším podobám rituálů, měly přitom pětkrát větší šanci, že budou rodiči vybrány.
Článek můžete nalézt na:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2666622722000156
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
